Hustopečští si v těchto dnech připomínají šedesáté výročí zřícení věže tamního kostela svatého Václava.28.02.2021  -  Bylo čtvrt na čtyři ráno. Město ještě spalo. Jeho obyvatele probudila ohlušující rána. „Bombardování!" vykřikli zděšením. Psal se 26. únor roku 1961, když se na náměstí v Hustopečích na Břeclavsku zřítila věž kostela a prolomila střechu a klenbu lodi. "Je to hrozný pohled z našeho okna. Hustopeče vypadají jako ten zajíc, kterému hončí uřezal uši - bídně," napsala učitelka Vlasta Galousková o den později v dopise adresovaném svojí dceři Ivaně.
Zřícení věže římskokatolického kostela svatého odstartovalo jeho zánik. Až nepředstavitelný se zdá fakt, že zákaz chození do kostelní věže padl teprve měsíc před jejím zřícením.
Trosky z věže podle zápisu kronikáře města Karla Nováka zničily zadní část chrámové lodě a rozbily i výkladní skříně obchodu s klenoty a Knihy. „Dvě kolemjdoucí osoby byly troskami lehce zraněny na rukou a ošetřeny v místním zdravotním středisku. Rachotem při zřícení, který připomínal průjezd tanků, byli probuzeni obyvatelé domů na náměstí, když však vyhlédli z oken, zpozorovali jen obrovské mračno prachu, které jak mlha zahalovalo prostor nad zřícenou věží," popsal v kronice Novák.
Zachránit před případným uloupením se z útrob kostela podařilo kostelní zlato. „V deset hodin dopoledne vstoupil farář a několik místních činovníků, všichni chráněni požárnickými přilbami, po žebříku do chrámu, složili kostelní zlato do dvou kufrů a odnesli je na faru," napsal kronikář.

Věž v dezolátním stavu
Kolem zbořeniště se od časných ranních hodin shromažďovali obyvatelé města. „Ti s politováním prohlíželi trosky této vzácné stavební památky. I při této nenahraditelné škodě zjišťovali štěstí v neštěstí, že k zřícení nedošlo o několik hodin později, kdy by se kostel počal plniti věřícími před nedělními bohoslužbami. Během neděle a dalších dní proudili ke zbořeništi občané z okolních obcí, kam se zpráva o katastrofě rychle roznesla," stojí v kronice.
Důvodem zřícení věže byla zřejmě souhra hned několik faktorů. „Věž kostela byla v dezolátním stavu už v polovině 19. století. Už tehdy se rozhodovalo o jejím odstranění a nahrazení novou. To tehdejší ministerstvo kultury odmítlo, takže na stávající korpus postavili novou věž, ta předchozí téměř odhnila, a dosáhli závratné výšky čtyřiasedmdesáti metrů. To je ještě o dvacet metrů vyšší než současný kostel, přičemž kolem kostela vedla hlavní silnice města. Ta byla až do poloviny šedesátých let minulého století silnicí první třídy mezi Břeclaví a Brnem," přiblížila ředitelka hustopečského Městského muzea a galerie Soňa Nezhodová.
Jak podotkla, tehdy se s automobilovým provozem ještě nepočítalo. „Poslední přestavba v roce 1904 byla ještě, v uvozovkách, velkorysejší. Věž měla připomínat vídeňský Stephansdom a byla provedena v pseudogotickém stylu s těžkými měděnými pláty a kamenným ochozem. Ten původní byl přitom dřevěný," uvedla Neshodová.

Podloží a boje z konce války
Mezi jedny z příčin, které vedly ke zřícení věže, se často uvádí nestabilní podloží, osvobozovací boje z dubna 1945, a právě i bezprostřední blízkost hlavní státní silnice z Brna do Bratislavy. „Při osvobozovacích bojích nebyl kostel naštěstí zasažený nějak fatálně, avšak střelbou byla zasažená loď. Mnohem horší bylo úplně odstranění zvonů v roce 1942 v důsledku německých válečných rekvizicí, které mělo vliv na statiku věže," upřesňuje ředitelka muzea.
Trhliny ve věži jsou v historických pramenech popisovány už ve čtyřicátých letech minulého století. „Zpráva kampanologa, který měl posoudit elektrický pohon na zvon v roce 1957, se čte jako horor. V současné době by si do takové stavby nikdo nedovolil ani nahlédnout. V posudku stojí, že se ve věži nacházejí trhliny, do kterých je možné vložit celou ruku, a že se nacházejí ve všech patrech," přetlumočila Nezhodová.
V roce 1960 měla být věž opravena za asi sto padesát tisíc československých korun. Státní příspěvek z toho měl činit devadesát tisíc.
Přesto byl 4. března 1961 vydaný příkaz ke zbourání celého kostela. A to včetně zachovalých částí. K destrukci zbytku kostela došlo 4. září 1962. Suť z něj byla rozvezena na některé okolí silnice, mimo jiné třeba do ulice Na Hradbách, a na skládku. „Demoliční výměr si vymohli okrskoví činovníci – konkrétně předseda Okresního národního výboru Břeclav Emil Horčička. Proti bylo především ministerstvo kultury a Krajský památkový úřad v Brně, které do Hustopečí poslalo tehdejší největší znalce historické architektury Václava Mencla a Václava Viléma Štecha, kteří se vyslovili proti demolici zbytků kostela. Byl s nimi i statik Zdeněk Budinka, který v roce 1975 asistoval při odtransportování mosteckého kostela," sdělila Nezhodová.
Na místě původního o řadu let později vyrostl kostel nový. Zasvěcený je svatému Václavovi a svaté Anežce České. Jeho stavbu hustopečští zahájili v roce 1992. Základní kámen tehdy při své první návštěvě v České republice posvětil papež Jan Pavel II.