Komunální skládka v Mezné na Děčínsku21.02.2021  -  Kam s ním? ptají se od letoška starostové tuzemských měst při pohledu na odpad v běžných popelnicích. Nová legislativa, kterou narychlo v závěru roku schválil parlament, zásadně změnila systém nakládání s odpady. Novinkou je zejména povinnost vytřídit a recyklovat většinu odpadu. Česko muselo tyto zákony přijmout kvůli sladění s legislativou Evropské unie, nechalo to ale až na poslední chvíli.
Oč jde? Zatímco nyní se k recyklaci vytřídí zhruba 40 procent komunálního odpadu, v roce 2025 to podle nové legislativy bude muset být z 55 procent a v roce 2035 dokonce 65 procent. „To jsou velmi razantní cíle a je velmi pravděpodobné, že se nám je nebude dařit naplňovat,“ řekl Deníku David Vondrouš z ekologické organizace Zelený kruh. „Černého Petra“ přitom úřady podle něj přidělily obcím, které musí tvrdým podmínkám dostát.
Obce dosud obvykle volily skládkování, protože to pro ně bylo nejlevnější. Teď se jim naopak prodraží. Poplatek za tunu komunálního odpadu uloženého na skládku totiž z loňských 500 korun letos stoupl na 800 korun, a nadále poroste. V roce 2029 se vyšplhá dokonce až na 1850 korun. Od roku 2030 potom bude skládkování zcela zakázáno.
Obce a města proto nyní musí své odpadové hospodářství nastavit na co největší třídění. „Když to nesplní, zaplatí nejen velké poplatky za skládkování, ale bude jim také hrozit sankce od kontrolních orgánů,“ řekl Deníku místopředseda Svazu měst a obcí Pavel Drahovzal. K recyklaci ale není vhodný veškerý odpad, cestou je proto také jeho energetické využití, tedy spalování kvůli výrobě energie nebo tepla.
Horší je nyní situace s využitím odpadu jako materiálu pro další výrobu. „V současné době na to nejsou moc podmínky. Zejména v oblasti plastových obalů se setkáváme s tím, že o ně není zájem,“ uvedl Drahovzal. Obce se proto snaží přesvědčit úřady, aby motivovaly zpracovatele jako například cementárny k většímu využití českého plastového odpadu.
Drahovzal si pochvaluje obyvatele obcí, kteří nyní dobře využívají husté sítě barevných kontejnerů a obvykle dobře třídí své odpady. „Veřejnost je na to dobře naladěná, ale když se do veřejného prostoru dostanou informace, že o materiál, který vytřídí, potom není zájem, tak pokud taková situace bude trvat dlouhodobě, její motivace zmizí,“ obává se Drahovzal.
Podle Davida Vondrouše povede nejkratší cesta k plnění podmínek přes třídění bioodpadu. Domácnosti jej produkují nejvíce, a je také nejtěžší. „Již dnes se dá zpracovávat v bioplynových stanicích,“ připomněl Vondrouš.

Horkou jehlou
Úřady připouštějí, že třídění surovin z odpadu pro další průmyslové využití zatím moc neřešily. „Doposud nebylo potřeba se příliš zabývat uplatněním vytříděných složek komunálních odpadů protože bylo levné skládkování,“ uvedl pro Deník Ondřej Charvát z ministerstva životního prostředí. Resort podle něj nově hodlá upravit své programy tak, aby preferovaly žádosti od firem používajících recyklovaný materiál. „Nová legislativa přináší důraz na recyklaci, omezení skládkování, obsahuje požadavky na vlastnosti výrobků a obsah recyklátů ve výrobcích,“ zdůraznil Charvát.
Než se v Česku uvede do provozu skutečné moderní oběhové hospodářství, v němž vzniká jen minimum odpadů, ale většina použitých věcí se znovu recykluje, zřejmě ještě uplyne spousta času. „Zatím nemáme odbyt na recyklované výrobky, a je potřeba nastavit procesy tak, aby celý ten koloběh začal fungovat,“ řekl Deníku člen sněmovního výboru pro životní prostředí František Elfmark (Piráti). Odborníci si podle něj stěžují na to, že zákony byly schvalované příliš narychlo. „Prováděcí vyhlášky se dělají za pochodu, a další zainteresované subjekty se s tím bohužel musí nějak poprat. Nastává tam zmatek a chaos,“ tvrdí Elfmark.
Poslanec věří, že by se legislativní rámec pro skutečnou cirkulární ekonomiku mohl připravit v příštím volebním období. „Byl bych rád, abychom v něm hned tuto legislativu znovu otevřeli, a na základě zkušeností z praxe se to snažili dotáhnout do konce, aby ten koloběh, ten uzavřený kruh začal fungovat,“ dodal Elfmark.
Nejnovější statistické údaje o odpadech jsou za rok 2019. Tehdy jejich celková produkce dosáhla 37 milionů tun. Komunální odpad se na celkové hodnotě odpadu podílel 14,4 procenta. „Na jednoho obyvatele České republiky připadalo v průměru 499 kilogramů vyprodukovaného odpadu,“ uvedla Marie Boušková z Českého statistického úřadu. Protože lidé loni zůstávali často kvůli koronavirové pandemii na home office, očekává se, že jeho podíl v loňském roce vzroste.